NORMA EN 397: PRŮMYSLOVÉ OCHRANNÉ PŘILBY
Norma stanoví povinné a nepovinné požadavky na testování. Pro každou vlastnost, nebo oblast testu, musí výrobce dodat samostatnou přilbu (nebo dvě) a konkrétně se pak testuje:
POVINNÉ POŽADAVKY
- Tlumení nárazu
- Odolnost proti průrazu
- Odolnost proti plameni
- Odolnost upevnění podbradního pásku
- Čitelnost štítku
NEPOVINNÉ POŽADAVKY
- Odolnost tlumení nárazu a odolnost proti průrazu při velmi nízké (-30°C) nebo naopak velmi vysoké ( až + 150°C) teplotě
- Elektrické vlastnosti materiálu přilby
- Příčná deformace
- Odolnost proti postřiku roztaveným kovem
PROHLÉDNĚTE SI VŠECHNY PŘILBY KASK S CERTIFIKACÍ EN 397 POHROMADĚ
Pokud jde ale například o větrání přileb, norma neřeší metodiku testování. Pouze stanoví minimální (150 mm2) a maximální (450 mm2) plochu větracích otvorů, pokud je jimi přilba osazena. Větrací otvory mohou být opatřeny prostředky pro uzavření, které při měření plochy musí být naplno otevřené, pokud konstrukce umožňuje jejich otevírání a zavírání.
Při zkoušce musí přilba odolat nárazu vedenému shora na přilbu nasazenou na maketu hlavy, kdy síla přenesená nárazem nesmí být vyšší než 5.0 KN - tedy pro laika: když vám do hlavy bouchne pětisetkilové kladivo, přilba to musí vydržet. Zkouška se provádí tak, že na přilbu se nechá dopadnout kovový beran o hmotnosti 5 kg s polokulovou čelní plochou s poloměrem 50 mm (-+1mm) z výšky 1000 mm (+-5 mm), měřené od místa nárazu na přilbu ke spodní straně razníku beranu.
Při testování proti průrazu se vrchol razníku beranu nechá dopadnout na přilbu nasazenou na maketu hlavy z výšky 1000 mm (+-5 mm), podobně jako při testování odolnosti tlumení nárazu. Přilba tedy musí nejen odolat, ale při proražení se vrchol (hrot) razníku nesmí dotknout povrchu makety hlavy. Tento požadavek tak logicky chrání budoucí uživatele proti zranění hlavy proniknutím předmětu skrz přilbu.
Při zkoušce odolnosti proti plameni se rozumí, že po vystavení přímému plameni nesmí přilba hořet plamenem déle než 5 sekund po oddálení plamene od přilby. Postup provedení zkoušky pak určuje i velikost kužele plamene (45 mm +-5 mm) a tlak plynu v hořáku (3430 Pa +- 50 Pa). Z toho tedy vyplývá, že testovací hořák musí být pro tyto parametry seřiditelný. Testované místo na vnější skořepině přilby (která nesmí před zkouškou projít jinými testy) je vystaveno plameni hořáku na dobu 10 s a poté se zkontroluje výsledek – tedy zda testovaný kus poté dále nehořel déle, než požadovaných 5 s.
Podbradní pásek se pak při testování musí udržet při působení síly 150 N na zkušební čelist, a nesmí vydržet větší zatížení než 250 N. Pokud by někdo chtěl rychlý převod newtonů na kilogram, pak zhruba 10 N odpovídá 1 kg. Zmíněné hodnoty vychází z předpokladu, že pracovník na konstrukcích by se mohl o něco zachytit podbradním páskem a ten se tedy musí dostatečně včas uvolnit, aby se zabránilo udušení, respektive oběšení, postiženého. Zároveň se nepředpokládá prudká změna polohy těla nebo jeho pád, které by naopak mohly vést k nežádoucímu uvolnění podbradníku přilby.
Zkoušky se provádí v normovaném klimatizovaném prostředí v teplotách -10°C a +50°C. Temperování pro účely testování probíhá v klimatizační komoře, která musí umožnit klimatizování na požadované teploty a to dobu alespoň 4h před testem.
Posledním, a přesto velmi důležitým, testováním je čitelnost štítku přilby. Ten musí zůstat 100% čitelný i po vystavení testovací přilby všem možným podmínkám testování.
Ke stažení
Galerie
